Majkl

Ryzí hobbík a požitkář

Kolo jako dopravní prostředek, občas nějaký ten závod. Kolo jako relax i pomocník pro získání kondice. Kolo jako radost. 

Ozvěte se mi

Napište mi, nebo mi dejte lajk

Máte dotazy k mé práci nebo nápad na nový článek? Neváhejte a nechte mi vzkaz. Budu rád za vaše nápady, připomínky i pozdravy.

Kontaktujte mě...

Má to smysl?

Ptáte se co? Tak tady to máte. Skoro každý den jezdím do práce na kole. Dá se říct, že batoh s sebou vozím neustále. Mám v něm vše možné včetně nářadí, duše, nějaký lehký sváči a záložního oblečení podle toho jaké má být počasí. Teď když už jsou rána chladná jezdím v lehké softshelce, ale domů v ní jet nejde. Bo by se jeden uvařil. Proto tedy na jaře, v létě, na podzim, i v zimě jezdím jen s batohem.
Už nějakou dobu si říkám: proč to ty vole všechno pořád taháš? Stejně si nářadí snad ještě nikdy nepoužil.( Matně si teď vybavuju, že jednou Pod Smrkem jsem rval duši do proříznutýho pláště a nadával celej za*ranej od tmelu, kterej prostě na tu díru v plášti nestačil).

A tak už jsem včera večer měl v mysli zase onu otázku: ulehčím sobě i kolu, nebo proste jen víc máknu jako vždycky. S trochou nadsázky si sám pro sebe říkám: jen si to vem budeš mít tréninky jako Jarda Jágr a na závodech ti to pofrčí, jako sv*ňa.
Beru tedy asi 4kg těžký batoh a v sedm ráno vyrážím do centra otevřít v práci.
Cesta je takhle ráno o víkendu obzvlášť pohodová. Žádná doprava, lidi. Jen já a sem tam nějaká tramvaj.

Mám ze sebe radost. Šlape mi to dobře a jednopřevodník (AbsoluteBlack Oval 32z), který jsem si doma namontoval dle příkladu časopisu Velo taky bez problémů. Šinu si to takhle za tramvaji, která mě nutí zastavit se za ní na zastávce Arbesovo náměstí. V pohodě už jsem zvyklý se s touhle dámou potkávat každou sobotu. Tentokrát ale po jejím opětovném rozjetí a mém zapření se do pedálů, ozval zlověstný zvuk a nohy se najednou roztočily jako křeček v kolečku.
Co se dá dělat? Tlačím kolo do práce. Není to daleko a přijedu jen o pět minut pozdeji než normálně. I tak ale vše stíhám. A teď se konečně dostávám k jádru pudla. Kdybych totiž neměl nářadí v batohu, musel bych večer jet domu metrem, ale já ho MÁM!!! Takže si řetěz snýtuju a večer se zase povezu. Haleluja. MÁ TO SMYSL!!!